THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Prosím Vás, ono se tady něco děje, že tady máte tolik divných lidí?“. „No to víte, on tady byl hudební festival Obscene Extreme. Je to tam samý takový hrozný, no ...“ Tak i tímhle konstatováním, jehož autorem je číšník z motorestu sídlícího vedle trutnovského areálu “Na Bojišti“, se může počastovat tradiční červencový víkendový maratón extrémní (převážně) metalové muziky OBSCENE EXTREME. Ten čas věru letí a šestka znamenající pořadové číslo ročníku tohoto unikátního festivalu už zasluhuje respekt a uznání. Pořadatelský tým kolem Čurbyho dokázal za 5 let existence “obscínu“ urazit obrovský kus cesty, což bylo patrné ve všech směrech.
Ať už se jedná o kvality vystupujících kapel, o schopnost přilákat veliký počet lidí a v neposlední řadě o vynikající atmosféru, která po celé 3 dni panovala. Když se k tomu připojí i letos spolupracující (leč místy v podobě menších deštíků škádlící) počasí, bylo o další skvělý víkend postaráno.
Nepostradatelným doplňkem ke vstupence bylo opět kompilační CD se skladbami vystoupivších kapel a očekávanou novinkou pak byla možnost zakoupit DVD z loňského Obscene Extreme.
Na nedočkavce čekala již tradiční čtvrteční “diskotéka“ v režii osvědčeného dua Krédl-Fiala a show piercing studia HELL.CZ. Hlavní program tak startoval lehce po pátečním poledni. Snaha přijít ještě před jeho zahájením se bohužel nakonec minula účinkem. Když se k tomu ještě připojilo zdržení v podobě hledání místa pro zaparkování, což nebylo v kempu plném k prasknutí vůbec lehké, není divu, že mi několik prvních úderek uniká. Od začátku stíhám maďarský válec GUTTED, kteří nikterak nevynikali nad death-grindový průměr. To následující, italští PSYCHOFAGIST (kde vy na ty jména chodíte?), vzbudili zaslouženou pozornost. Fanoušci kapel typu DILLINGER ESCAPE PLAN si určitě přišli na své, neboť tato trojice spustila palbu disharmonického grindujícího běsnění, až z toho šla kolikrát hlava kolem. V dnešní době se už nejedná o nic neotřelého, ale bylo vidět i slyšet, že chlapíci své nástroje zvládají na slušné úrovni a jejich tvorba měla, i přes značnou komplikovanost, hlavu i patu. To němečtí MINDLFAIR si situaci nijak nekomplikují a hustí do nás hopsavý grindcore ušitý přesně na míru bavícího se publika. Menší změny v programu si vyžádala absence Slováku PATHOLOGY STENCH a tak si vychutnáváme další houpačky. Tentokráte v hutnějším a techničtějším balení made in USA. Jméno WESTEFORM je potřeba si zapamatovat! Čtveřice z New Yorku to, jak se říká, pořádně rozbalila a jejich těžkotonážní kombinace technického death metalu, thrashcoreových sekaček a grindového sypání, byla velmi osvěžující.
FLESHLESS už se řadí k inventářům Obscene Extreme a své věrné a početné fandy rozhodně nezklamali. Vystoupení se opíralo hlavně o novější tvorbu, přičemž se nezapomnělo ani na letité kusy z legendárního dema „Grinding“(1994). Srandičky, srandičky, říká se, že přejdou, ale to rčení zjevně neplatí pro Švédy BIRDFLESH. Člověk si pohledem na odění členů kapely chvílemi připadal jako uprostřed masopustu anebo na pálení čarodějnic. V tomto ohledu se BIRDFLESH velmi dobře trefili do vkusu českého publika a dá se říct, že i z hlediska jejich muziky to klapalo na výbornou. Intenzivní grindující jízda byla toho večera jednoznačně odsouzena k úspěchu, čehož si BIRDFLESH dokonale vychutnávali. Naproti tomu BRODEQUIN alespoň mě osobně moc neokouzlili. Popravdě, čekal jsem od toho víc, než jen odbouchaný a poměrně nekomplikovaný death metal. Po americké technice ani vidu ani slechu.
Obscene Extreme, to je kromě hromady muziky, hlavně skvěla atmosféra a odvázaná zábava a v tomto duchu se rozhodli své vystoupení pojat frantíci GRONIBARD. Dámy a 4% z mužského publika si rozhodně museli přijít na své ... Pětice zvrhlíků totiž před trutnovské publikum předstoupila úplně nahá (pardon, ponožky a boty si nechali), přičemž vokalista (očividně nejujetější článek sestavy) si nasadil nějaké podvazky (nebo co to vlastně bylo) a svůj poklad (však víte co) si přikryl závojem, který pochopitelně v nejlepší chvíli ze sebe strhnul. No, tohle se nedá popsat, to se musí vidět. Soudný člověk se musí chytat za hlavu a převracet oči v sloup, jenomže ona to fakt byla sranda a do atmosféry obscíňácké noci to zapadlo jako nočník na prdel. Ba co víc, kapela svým přístupem dokázala strhnout i několik odvážlivců z publika, takže těch nahých řití bylo na pódiu najednou poněkud více. Obscene Extreme, co dodat více? Jo, a ještě abych nějak popsal co to ti pojídači šneků hráli. Je to vůbec podstatné?
Německé BLOOD jsem si dokonale vychutnal. Grindocoreová legenda má i dnes stále co říct a její vystoupení patří k tomu nejlepšímu, co lze na této scéně vidět a slyšet. Chlapíci si každý svůj set náramně užívají. Ani po těch letech to z jejich strany není žádná rutina. Během 40-ti minut zazní většina osvědčených hitovek, z nichž nejvíce vítám perly z počertech dobrého alba „Mental Conflicts“(1995). Velikou devízou kapely je vokál tlouštíka Clausiho, který ten svůj chropot tahá snad až z paty. BLOOD svoji show ještě okořenili tradičním pliváním ohňů, což v nočním chladu alespoň nachvilku zahřálo fanoušky v prvních řadách.
Pomalu se nám půlila noc, atmosféra houstla a to byl ten nejlepší čas pro nástup další legendy – britských drtičů EXTREME NOISE TERROR, kteří po peripetiích s cestováním nakonec přeci jen dorazili. Kapela, jenž se na čas odmlčela ze scény, letos vydala demonahrávku a na podzim chystá novou desku. Je tedy logické, že vystoupení se opíralo hlavně o klasické kousky jako například „Bullshit Propaganda“. Nebylo to zas tak úplně špatné, ale do špičky současné extrémní scény mají EXTREME NOISE TERROR podle mě dost daleko. Místy jsem měl v jejich projevu dojem značné nesehranosti a rozháranosti, navíc mi přišlo, že jeden z dvojice vokalistů byl takříkajíc společensky indisponován. Celá ta bezmála hodinka vyčleněna pro tyto stylotvůrce mi tak přišla značně odbitá a víceméně jako sázka na jistotu. Bohužel ani tou jistotou dnes EXTREME NOISE TERROR moc neoplývají. Zřejmě to chce čas se dát znovu pořádně dohromady. Doba již pokročila a na scéně jsou mnohem kvalitnější dravci. Přesto bych je rozhodně nezatracoval. Hodně napoví již uvedená chystaná deska.
Pro nejvytrvalejší jedince se pak ještě na pódiu vystřídaly tři drtící/sypací/klepací kapely (SCREAMING AFTERBIRTH, INSANE ASSHOLES a BLOODY DIARRHOEA), aby se krátce po půl třetí ranní nad Bojištěm rozlehlo noční ticho(nepočítaje opilecké výkřiky). Páteční první chod je potřeba dobře strávit, protože sobotní hlavní menu slibuje několik pochutin pro skutečné gurmány.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.